Většina alkoholiků se vydává na večírek s pevným odhodláním, že si dají maximálně dva drinky a skutečně tomu věří. Ale nakonec to vždycky skončí tak, že se pořádně opijí a to přesto, že to skutečně neplánovali.
Tomu, kdo se někdy potýkal s problémovým užíváním alkoholu, to bude znít povědomě. Jeden drink po práci se změní ve tři, pak v pět a pak se všechno rozostří a najednou jsou tři hodiny ráno a vy se v tom lepším případě s vypětím posledních sil potácíte na taxík. Jakmile závislý překročí osudovou hranici jednoho drinku, věci se vymknou kontrole.
Kde je záklopka?
Tahle bezhraniční konzumace nepostihuje jenom alkoholiky. Čas od času to asi zažíváme každý, třeba s bramborovými lupínky u televize. Nechcete ten sáček sežrat celý, protože víte, že vašemu zdraví ani váze to neprospívá, ale příjemný požitek nakonec převáží nad rozumem a zbude jen masný pytlík. Pro běžného člověka tyto občasné prohřešky nejsou nebezpečné, ale u závislých se stávají opakovaným nebo i každodenním problémem, který dramaticky mění jejich kvalitu života. Závislý chce vždycky víc. Je veden nutkáním, které nedokáže kontrolovat.
Zase to neklaplo
Podobné je to i s jinými druhy závislostního chování. Někdo, kdo má závislost na sexu neplánuje, že bude v kanceláři několik hodin koukat na porno a prošvihne kvůli tomu začátek důležitého meetingu. Velice oblíbenou substancí, se kterou se těžko nastavuje hranice, je i cukr. Plánujete jen jednu sušenku, ale nakonec je z toho celý balíček, a ještě vytáhnete z mrazáku kelímek zmrzliny. Sušenky? To zní docela neškodně, ale když se to děje opakovaně, je to ve skutečnosti taky forma závislostního chování.
„ Velice zjednodušeně se dá říct, že jste-li v situaci, kdy děláte věci, které ani dělat nechcete, ale vnitřní nutkání je silnější než váš rozum, je to signál, že ke slovu se dostala ta část mozku, která je do velké míry instinktivní.
Až když přijde krize
Do mé ordinace se lidé dostávají většinou až ve chvíli, kdy se do jejich života dostavují důsledky jejich závislosti. Hrozí jim vyhazov z práce nebo rozvod, řídili pod vlivem nebo následkem konzumace drog udělali něco, co se tak říkajíc neslučuje s běžnými kulturními normami. Většinou jsou to normální lidé, jen v důsledku závislostí se chovají tak, že tím ohrožují sebe i své okolí. A léčit se začnou velice často až v momentě, kdy se v jejich životě začnou odehrávat opravdu velice destruktivní věci.
Steve-O to zná
Známý kaskadér Steve-O, jeden z nejvýraznějších postav pološílené kaskadérské show Jackass, rozeslal pod vlivem alkoholu a drog svým přátelům email, že je připraven zemřít a že se právě chystá skočit z deseti metrů na beton. Přátelé naštěstí dorazili včas a odvezli ho do nemocnice, kde vystřízlivěl a zahájil léčbu. Dnes abstinuje. Ne všechny historky, které slýchám od svých pacientů, jsou takto extrémní, ale pár hororových bych také měl. Jsem ale jako terapeut vázaný mlčenlivostí.
Závislost jako symptom
Problém závislostí není jen to, že substance nebo chování jako gambling či nakupování ovlivňují mozek způsobem, který je nám příjemný a tělo si na něj zvykne a vyžaduje ho znovu a znovu. To je jen symptom, který vidíme na povrchu. Příčiny problému se nacházejí mnohem hlouběji. Závislost bývá reakcí na něco v našem vnitřním prožívání, co není ok. Substance nebo problémové chování nám umožní cítit se lépe. A tady někde je potřeba hledat počátek destruktivního kolotoče závislosti.
Na substanci nezáleží
Závislost může vzniknout prakticky na čemkoliv. Nemá smysl závislé dělit na alkoholiky, uživatele heroinu, lidi se sklony k přejídání nebo k nekontrolovanému utrácení. Na pozadí je vždy to, jaký má rizikové chování vliv na naše prožívání, na to, jak se cítíme. To je ten motor, který závislost pohání. Ať se jedná o jakoukoliv závislost, vždycky je to pokus cítit se lépe. A závislost může vzniknout na čemkoliv, co dokáže měnit náladu k lepšímu. O tom, že je nakonec vždycky slepá ulička, se nemusím zmiňovat.
Tak čím to je?
Otázka ale zní, co u závislostí způsobuje ztrátu kontroly? Respektive, kdo nebo co tuto kontrolu přebírá? Velice zjednodušeně se dá říct, že jste-li v situaci, kdy děláte věci, které ani dělat nechcete, ale vnitřní nutkání je silnější než váš rozum, je to signál, že ke slovu se dostala ta část mozku, která je do velké míry instinktivní. Mimo jiné přebírá kontrolu třeba, když vás napadne medvěd. Spoléhat v takové situaci na rozum je prakticky nemožné. Věci se dějí automaticky. Ocitáte se v situaci, která je mimo vaši vůli. Takže doufat, že zítra to s tím kokainem nebo alkoholem nějak ukontrolujete, je iluze. Rozumnou cestou ven je pouze léčba.
Více o to, jak fungují automatismy v našem mozku přečtete v další části mého blogu.