Člověka řídí emoce. Někdo si toho všímá více někdo méně, ale je to tak. Když si pustíte hudbu nebo si dáte dort nebo se koukáte na horor, něco prožíváte.
Vaše tělo i mysl zaplavují pocity. Můžou být příjemné nebo nepříjemné. A to, co zažíváte, se ukládá do vaší paměti, která dokáže emoce přivolat zpět. Díky tomu se vám vrátí třeba hezké pocity, když ucítíte vůni vanilky a vzpomenete si na babiččinu skvělou bábovku a připomene se vám i to všechno hezké, co jste u prarodičů zažívali. Podobně dokážou z vaší paměti vytahovat staré pocity i jiné věci jako třeba obrázky, zvuky, události, místa nebo barvy. Když se to stane, znamená to, že jste pod vlivem té části mozku, které se říká limbický systém.
Co s námi dělá limbický systém
Limbický systém je mimo jiné zodpovědný za pocity a emoce a dlouhodobou paměť. Jeho fungování ovlivňuje autonomní nervovou soustavu nezávisle na našem bdělém vědomí. Limbický systém je také silně propojený s centry potěšení. Ta hrají klíčovou roli při sexuálním vzrušení a díky nim máme také příjemné prožitky po užití drog.
Člověk, který zdrhá před divokým prasetem má nad svým chováním podobnou míru kontroly jako alkoholik, který právě konzumuje vodku.
Když přepínáme na autopilota
Tato část mozku se nás ale také snaží udržet při životě, když jsme v ohrožení. To je důvod, proč má sílu přetlačit cokoli, co má v záměru náš rozum. V situacích, kdy vám jde o život nebo o zdraví, jednáte instinktivně. Když vám třeba něco letí proti obličeji, nepřemýšlíte o tom, jestli zavřete oči, váš nervový systém to zařídí automaticky. Je to reflex. Limbický systém právě převzal kontrolu. Fungujete na autopilota. Stejný proces, jen poháněný požitkem, vstupuje do hry u závislostí a je zodpovědný za ztrátu kontroly. To vysvětluje, proč alkoholik nedokáže odolat a nedá si jen jedno pivo, ale skončí u patnácti.
Rozum v koutě
Limbický systém dokáže vytvářet silné propojení mezi vzpomínkami a emocemi. Když zažijeme něco nebezpečného, prožijeme i silné emoce a vše se to zapíše do paměti „pro příště“. Podobně se zapisují ale i příjemné zážitky, třeba konzumace kokainu. Postupně se tak vytvoří něco jako databáze, která nás prostřednictvím asociací na základě pocitů a emocí v podstatě řídí. Limbický systém minimalizuje nepříjemné, maximalizuje příjemné. Má sílu přetlačit naše vědomé záměry a není jednoduché to zvrátit. Člověk, který zdrhá před divokým prasetem má nad svým chováním podobnou míru kontroly jako alkoholik, který právě konzumuje vodku. Emoce a pocity mají více méně navrch a to přesto, že si to plně neuvědomujeme.
Závislost není selhání
To, jak se závislost procesuje v mozku, je samozřejmě mnohem složitější a popis by vydal na celou knihu, možná i knihovnu. Nicméně pochopení toho, jak v základu funguje limbický systém, je pro porozumění mechanismu závislosti podstatné. Návykové chování není nějaké osobní selhání, ale proces, který má svou neurologickou podstatu.